Píše se rok 1969, je mi krásných 19 let a má babička dostala lázně na nervy v Dubí u Teplic. Tehdy ještě městečko Dubí na svou erotickou slávu čekalo. Babičku jsem vlastně do lázni vezla, vlakem. Bála se cestovat sama, že by v Praze špatně přestoupila. Byla jsem s ní v lázních asi čtyři dny a setkala jsem se s mladými lidmi, kteří si tam léčili Roztroušenou sklerozu. Na první pohled nebylo na nich nic vidět, ale Zdislava, dívka v mém věku, mi vysvětlila jaké potíže ji Rozka způsobuje.
Např. divila jsem se, proč jde tak opatrně po schodech. Řekla mi: Já vidím schody dva a nevím, který je ten pravý.Již jsem se s ní nikdy nesetkala a vůbec nevím jak se jí vede.Ale nezapomenu na ni.
Moc přeji všem, aby se našel lék na tuto nemoc.